Byl jsem překvapen, když ústavně-právní výbor Senátu nedoporučil ke schválení kandidáty na ústavní soudce Josefa Baxu a Danielu Zemanovou. U obou se jednalo o velmi kvalitní kandidáty. V případě Daniely Zemanové o zkušenou praktikující soudkyni a v případě Josefa Baxy o jednu z nejrespektovanějších osobnosti v právní branži.
Zjišťoval jsem, co k takovému výsledku vedlo, a došel jsem k závěru, že jde výsledek snahy některých soudců z Nejvyššího soudu, kteří mají k soudcům pracujícím na Nejvyšším správní soudu dlouhodobě negativní vztah.
Mrzelo mě, že se takováhle animozita mezi soudci propisuje i do tak závažných věcí, jako je volba soudců ústavních. I proto jsem se rozhodl vyvinout aktivitu k tomu, aby se výše jmenovaní ústavními soudci stali. Vysvětloval jsem, diskutoval jsem, přesvědčoval jsem a nakonec jsem měl velkou radost, že plénum Senátu velkou většinou vyslovilo souhlas se jmenováním obou jmenovaných (a take třetího kvalitního kandidáta Jana Wintra) ústavními soudci.
Nicméně ve mně i ve veřejnosti zůstává nepříjemná pachuť z jednání našeho ústavně-právního výboru a pevně doufám, že při projednávání dalších nominací špatný dojem napravíme. Nejde samozřejmě o to, jestli souhlas vyslovíme, či nikoli. Jde o to, nakolik postup vedoucí k rozhodnutí bude transparentní, přehledný a srozumitelný.
1 komentář